Žlázy s vnitřní sekrecí - nákres + podrobný popis

Žlázy s vnitřní sekrecí

Endokrinní žlázy

20. b) Játra

19. i) Játra

8c. Játra (hepar)

     Játra jsou jedna z nejdůležitějších "laboratoří" našeho těla. Každá částečka potravy, kterou sníme a všechno co vypijeme, se rozloží na základní prvky a dopraví se krví do jater. Zde se v mikroskopicky malých buňkách skládají atomy a molekuly naší potravy zase dohromady, aby se vytvořily látky, které použije tělo k nahrazení buněk a tkání, k znovuvybudování a k opravám. Jíme-li denně čerstvou zeleninu, saláty a ovoce - pracují játra normálně. Vyváženým způsobem pokračují v  očišťovací a budovatelské činnosti. Atomy a molekuly jsou ve své nové formě a uspořádání odevzdány do krve, aby byly rozděleny do všech částí těla. Vedlejšími produkty, vznikajícími při této práci, se neplýtvá. Játra je přemění spolu s opotřebovanými buňkami z krve a tkání, ve žluč. Žluč se sbírá ve žlučníku a odevzdává se, podle potřeby, tj. požadavků našeho těla.

     Vařená a jinak zpracovaná potrava játra zatěžuje. Atomy a molekuly se staly horkem anorganickými. Této anorganické, neživé hmotě chybí úplně nutný "magnetizmus", který potřebují tělesné funkce k normálnímu chodu. Jen živá, život darující, organická, syrová potrava - jako zelenina, saláty, ovoce a jejich šťávy - může dodat látky, ve kterých tkví magnetizmus. Anorganické potraviny, přicházející do jater, ruší jejich přirozené, klidné, pracovní pochody. Anorganické atomy a molekuly bez života jsou také předány tělu, které se musí s nimi vypořádat. Usazují se jako nepotřebný odpad, který může být pro lidské zdraví nebezpečný. Tato situace nastane, jestliže jíme obiloviny, potravu obsahující škrob, maso a všechno, co se peče. Jak jsme se dověděli, mohou škrobové molekuly způsobit v organizmu enormní škody. Mohou se na cestě játry v buňkách "zaklínit", dojde k jistému "ucpání", z  kterého se může vyvinout cirhóza (ztvrdnutí) jater. Stejně působí koncentrovaná bílkovina, jako je například maso. Nadměrně zahřátý tuk, to jest na 36,5 stupňů a víc, je pro játra zvláště těžce zpracovatelný, o čemž svědčí žlučníkové potíže, které se objevují častěji po konzumaci jídel vařených v  tuku. Je úplně jedno, jak moc je maso libové, tuk obsahuje vždycky. To je další příčina obtížného zpracovávání masa játry. Tuková degenerace jater, bujení jaterní pojivové tkáně a rozšíření žlučových cest jsou následky konzumace jídel vařených v tuku.

     O zpomalené činnosti jater mluvíme, jestliže jsou játra přetížena odpadem a buňky jen stěží vykonávají svoji práci. Jedy a narkotika, jako je například alkohol (včetně piva), nikotin, kofein apod., které by tělo zničily, kdyby se nekontrolovaně v těle pohybovaly, projdou játry co nejrychleji poté, co se dostaly do těla. Jaterní buňky je do určitého stupně neutralizují a pokoušejí se je přeměnit v neškodné chemické prvky. 

     Tento pochod vyžaduje od jater daleko víc práce, než jim byla přírodou přidělena. Vypadá to tak, jako kdybychom na nákladní auto o nosnosti půl tuny naložili tuny dvě. Přirozeně to bude náklaďák nějakou dobu snášet, ale jednoho dne na to doplatíme a bude nás to stát cenu nového auta. S naším tělem to není jinak, jenže den zúčtování bude mít jiný výsledek. Pokud jde o auto, tam prasknou pneumatiky, péra se prověsí a brzdy budou defektní. U  člověka budou nohy unavené a zpomalené, tělo se předkloní - jinými slovy, člověk se stane ztělesněným stářím. Nemůže si nové tělo ani koupit, ani vyrobit, přestože si sám dovolil sestoupit až na okraj propasti. Dokud existuje život, potud je naděje, za předpokladu, že majitel tohoto života chce opravdu svoje tělo regenerovat a naučit se, jak omládnout.

      Ke mně přicházeli lidé, kteří poznali cenu života až stáli nad propastí a bylo třeba jim jen vzít míru na rakev. Aby změnili své zvyklosti, bylo třeba nadlidské síly. Jestliže to však učinili a drželi se přísně zákonů přírody, našli cestu zpět k užitečnému a inteligentnímu životu, tak jak si ho vysnili. 

     Jeden muž ukončil svá studia s vyznamenáním a hrudníkem vzedmutým pýchou. Zdá se, že byl jediný, který svoji práci oceňoval. Ve třiceti byl prodavačem, ve čtyřiceti příležitostným dělníkem a v padesáti tulákem.

     Vzal jsem ho s sebou cestou do Miami na dlouhém, osamělém úseku dálnice na Floridě. Jeho oděv, tělo a dech páchly nepředstavitelně. Myslel jsem, že dávno překročil šedesátku. V nejbližším městě jsem mu proti jeho vůli dopomohl k dokonalé očistě a pořídil jsem mu obnošené šatstvo. 

     Když jsme přijeli do Fort Pierce, kde jsem vlastnil kousek lesa, navrhl jsem mu tříměsíční zkušební dobu se střevními výplachy, syrovou stravou a šťávami s podmínkou, že bude v lese pracovat a vzdá se tabáku a alkoholu. Pochyboval, ale souhlasil. Dodržel slovo a pracoval pro mě víc než rok.

     Když jsem tam potom svůj pozemek prodal, držel se dál mého programu a s nově získanou sebedůvěrou se propracovával z jednoho dobrého místa k dalšímu, lepšímu. Potkali jsme se po dvanácti nebo čtrnácti letech. Skoro jsem ho nepoznal - přesněji řečeno - nepoznal jsem ho vůbec.

     Vypadal jako pětatřicetiletý, plný pohybu, elánu a zdraví. Zúčastnil se právě schůze farářů. Ano, stal se knězem a věnoval svůj čas a život jiným lidem, včetně potulných alkoholiků, kterým ukazoval, jak je možno omládnout, jestliže k tomu máme rozum a vůli.

     Jeden ze zajímavých aspektů jeho "regenerace" je skutečnost, že během prvních čtyř až pěti let po změně životního stylu, ho často lékaři chtěli odeslat do nemocnice, protože jeho žluté zbarvení kůže bylo podezřelé ze žloutenky. Na základě svých vědomostí o čisticích pochodech jater věděl, že se nejedná o žloutenku, ale vyplavování rozpuštěných odpadových látek z jater. K tomu přispívala šťáva z karotky a jiné šťávy, které denně pil. Část odpadu se vylučovala kožními póry. Když jsem ho viděl naposledy, nebylo po žluté barvě kůže ani památky. Právě naopak - jeho barvu pleti by mu byla mohla závidět každá žena.

     Definitivně omládl. ¹⁷