Jestliže sledujeme průřez tlustým střevem dále směrem nahoru, nad chlopní mezi tenkým a tlustým střevem, dostaneme se k zvláště citlivému místu, které je spojeno s odpovídající oblastí v mozku, kontroluje uši - akustický systém. Přál bych si, aby vám bylo jasné, že vztah mezi výdutěmi tlustého střeva a různými orgány (nebo částmi těla, které jsou daleko vzdáleny od tlustého střeva), nemusí se týkat vždy nebezpečných onemocnění. Z takových spojení se mohou vyvinout „jen“ varovné signály, jestliže kvašení a zahnívání ve střevě dosáhlo vrcholu.

     Ve výduti tlustého střeva se může například vyvinout vřed a takové dráždění může porušit citlivý akustický systém. V normálním případě se jde k ušnímu lékaři. Jestliže lékař neodstranil příčinu, potíže se zhorší.

     Já bych udělal nejdříve řadu střevních výplachů, protože jsem zjistil, že ušní potíže často úplně zmizí, a to někdy i během několika hodin. To je pro mě důkazem, že podráždění ucha byl varovný signál pro vnitřní očistu.

Labyrint pravého ucha s vnitřním zvukovodem, vestibulárními kanálky a hlemýžděm

     Přirozeně musíme vždy myslet na spojení, která existují mezi jednotlivými žlázami v našem těle. Funkce sluchového systému řídí hypotalamus v mezimozku, který je sám pod vlivem hypofýzy (podvěsku mozkového). Ke stanovení správné diagnózy je zřejmě nutné mít znalosti o celém lidském organizmu, stejně jako o celém systému vzájemných vztahů funkcí a činností všech částí těla. Můžete si být jisti, že neuděláte nic špatného, když začnete s vysokým nálevem nebo výplachem tlustého střeva. Kdyby bylo tělo od dětství vychováno a živeno tak, jak to příroda plánovala a kdyby byla věnována vyměšování patřičná pozornost, potom by normálně neměly existovat žádné nemoci a potíže, Naším problémem je naše dnešní civilizace s jejím chybným myšlením. Protože nevidíme dovnitř těla, existují případy, kdy má rentgenový snímek velkou cenu a kdy můžeme z nálezu na tlustém střevě rozhodnout, co musí být korigováno.

     Hypotalamus je v stavu kosmickými vibracemi řídit, kontrolovat a různými způsoby ovlivňovat prakticky každou funkci všech úseků, míst, a bodů v těle. I když jsou tyto vibrace slabé, přesto existují. Naše sluchové orgány jsou mnohem pozoruhodnější, než by mohl kterýkoliv vynálezce vymyslet. Na uchu rozeznáváme zevní část, kterou vidíme, střední ucho zvané tympánum a vnitřní ucho - labyrint. Zevní ucho se skládá z boltce ušního a zevního zvukovodu, kterým pronikají zvukové vlny. Ke střednímu uchu patří bubínek a dutina středoušní, ve které jsou uloženy sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), které jsou mnohem citlivější než ladička. Dále je zde Eustachova trubice, spojnice s nosohltanem, vyrovnávající tlak vzduchu na bubínek.

     Bubínek přenáší zvukové vlny do „hlemýždě“ (cochlea) vnitřního ucha. Cochlea je odvozená od řeckého slova „kochlos“ znamenající „hlemýždí ulita“, které se podobá. Trubice v hlemýždi tvoří spirálovitý kanálek s dvěma a půl závitů o délce 4 cm. Centrální uzavřený konec kanálku registruje hluboké tóny nebo vibrace, které se v hudbě vyjadřují basovým klíčem, zatímco zevní část registruje vysoké tóny nebo vibrace, které hudba vyjadřuje houslovým klíčem.

     Tento krátký přehled vám ukazuje, jak je náš sluch komplikovaný a dalekosáhlý. Neslyšíme ušima. Ony vedou jen zvukovou vlnu do mozku, mozek ji „přeloží“, abychom jí rozuměli. Každá porucha podél „vedení“ snižuje naši schopnost slyšet. Tlusté střevo má bezprostředně s vedením co do činění.

     Doufám, že tento krátký nástin stačí, abyste si uvědomili komplikovanost vašeho akustického systému. Nechám to na vás; jestli uznáte za nutné, udržovat nitro vašeho těla v čistotě.