Celkem vzato, stárne dnešní mladá generace předčasně a také se tak chová.

     V jaké době protikladů žijeme! Podle zevnějšku se nedají hoši a dívky od sebe rozeznat a jejich věk se těžko odhaduje. Mnohé z těchto dětí vypadají jako starci.

     Mladá generace si zřejmě není vůbec svého věku vědoma. Zdá se ale, že všichni - a je jedno, jak vypadají - hledají lepší život. Dělají na mě dojem velmi inteligentní generace mladých lidí, kteří všude hledají pravdu. Rádi by měli zodpovězeny svoje nesčetné otázky

     To je pro mě velice potěšitelné. Když vyšla v roce 1930 moje první kniha, kupovali ji především starší lidé, kteří měli zájem zlepšit si zdraví. Teď se zdá, že se trend obrátil. Nedávno mně psala sedmnáctiletá dívka, jak je šťastná, že objevila moji knihu "Omládněte", protože má velký zájem být mladší! S každou poštou dostávám dopisy od mladých lidí - inteligentní, šťastné, nadšené dopisy, ve kterých píší, jak moc si váží mých knih, které jim, jak říkají, otevřely cestu ke zcela novému způsobu života.

     Mohu upřímně říct, že těmito dopisy jsem získal úplně nový elán - a začal jsem zase psát! Mým nejhlubším přáním je poskytnout těmto zkoumajícím mladým lidem vedení a každou myslitelnou pomoc, kterou jen mohu poskytnout. Protože není pro mne možné zodpovědět ani na zlomek těch dopisů, které dostanu, doufám, že se tato kniha a ostatní moje publikace stanou mladým lidem návodem.

     Nevykládejte nikdy nikomu, jak jste staří! Jakmile lidé vědí, kolik roků uplynulo pod mostem vašeho života, jste poznačeni - a nic na tom nezměníte! Počet roků, které jste v tomto materiálním těle strávili nebo promarnili, nemá s vaším stavem nic společného.

     Jak žijete a co děláte, aniž byste mysleli na svůj věk - to vám umožňuje po osmdesáti, stu i více letech zůstat stále věkuprostými. Mohu říct, že jsem si nikdy nebyl svého věku vědom. Od té doby, co jsem dospěl, neměl jsem nikdy pocit, že stárnu. Mohu také bez výhrady říct, že se dnes cítím aktivnější, bdělejší, pozornější a nadšenější než ve třiceti.

     Nemyslím nikdy na narozeniny a neslavím je. Těším se ze svého zářícího zdraví. Nestydím se říct lidem: "Jsem věkuprostý!"

     Na klasický, názorný příklad, proč nemáte udávat svůj chronologický věk, jsem narazil při poslouchání hlasu svého přítele z magnetofonového pásku, který nedávno obdržel nové brýle. Uprostřed nahrávky pravil: "Já si prostě nemohu na ta bifokální skla (brýle půlené, tj. horní polovina čočky určena k vidění na dálku, dolní nablízko) zvyknout. Nechal jsem si zhotovit nové brýle a oční optik mně řekl, že bych si měl vzít bifokální, protože je mi čtyřicet. Nemyslím si, že je potřebuji, ale optik na tom trval, protože mi bylo čtyřicet."

     Jak je to směšné! To je jeden z důvodů, proč se vyhýbám udávání svého chronologického věku. Všude, kam dnes přijdete, ať hledáte práci, nebo zubního lékaře, nebo lékaře vůbec - všude je to stejné: hned se vás zeptají, kolik je vám let a zařadí vás do určitého šuplíku, kde zůstanete až do konce svých dnů. Mělo by se místo toho dbát nejdřív na tělesné, duševní a myšlenkové schopnosti.

     Jsem rozhodně proti analýzám z běžícího pásu.

     Jsem tělesně zdatný, aktivní, bystrý, energický a toužím po činech. Kolik je mi let? Jsem věkuprostý! ³