Doposud jsem psal v této knize převážně o těle a jeho funkcích. Chtěl bych ale také říct něco k tématu, které v posledních letech vzbuzuje pozornost: k duševnímu zdraví.

     Co je vlastně "duševní zdraví"? Je to protiklad nemocné duše a jejího rozumu, který, jak se říká, už nepracuje normálně.

     Protože nemůžeme být současně zdraví a nemocní, nemůžeme mít zdravého; normálně pracujícího ducha v nemocném těle.

     Obyčejně si myslíme, že když máme určitou nemoc, která může být snadno zjistitelná a pod určitým jménem diagnostikovaná, pak máme tedy tuto nemoc v některé části našeho těla a zbytek těla je zdravý. To je ale velký omyl. Jestliže se zhroutí určitá část našeho těla a vyvine se určitá choroba, je postiženo celé tělo.

     Jestliže potřebujete ošetření zubního kořene, pak je to varovný signál, že je tělo přetíženo jedy (hnisem) a že potřebuje očistu. Vždyť vytrhnout zub znamená odstranit symptom a ne příčinu problému.

     Když tělo vyčistíte a začnete správně živit, odstraníte ze stravy všechno, co vedlo k tomuto stavu, budete jíst denně syrovou stravu a pít čerstvé syrové ovocné a zeleninové šťávy, pak je to sice pomalejší cesta, ale lze odstranit bolesti, které myslíte, že nevydržíte - ale je to podle mě ta jediná rozumná cesta, jak tento problém uspokojivě vyřešit. Bolesti, které vám absces způsobí, jsou trestem za prohřešky, kterých jste se dopustili na svém těle.

     Víte, co je hřích? Je to překročení přikázání Božího. Trestem, kterým za toto překročení zaplatíte, je zlo nemoci.

     Na každou akci následuje reakce a mnohokrát se reakce tak zpozdí, že když se objeví, nespojujeme ji s onou akcí, která ji vlastně uvedla do chodu.

     Protože nemůžete živit tělo odpadem a očekávat zářící zdraví, nemůžete ani ducha vyživovat odpadem a očekávat zdravé dynamické duševno!

     Zdraví začíná doma. Když zdraví rodiče přivedou na svět zdravé děti, dobře je vedou, vyučují a vychovávají, starají se o ně láskyplně a poskytují jim správnou, zdravou výživu k vybudování zdravého těla, pak vyrostou děti i se zdravým duchem.

     Náš rozum přijme to, co kolem sebe vidíme a slyšíme, co se naučíme a přečteme. Do té doby, než jde dítě do školy, jsou rodiče zodpovědni za to, čím se jeho mladá duše živí.

     Jestliže se dítěti dovolí růst jako plevel, bez zvláštního rodinného vedení ve vztahu k morálce, zvykům, sebedisciplíně a k právům ostatních, jde dítě do života jako duševní mrzáček a má sotva nějakou šanci těšit se jednou z dynamického duševního zdraví.

     Nezávisle na stáří mají všichni lidé sklon k napodobování činnosti jiných, u dětí je ale tato tendence zvláště vyvinutá. Napodobují všechno, co dělají a říkají rodiče, ať je to dobré, nebo špatné.

     Kdyby jen jedna generace rodičů vychovala jen jednu tělesně i duševně dynamickou, zdravou generaci dětí, které by byly bez nemocí a byly směrovány k vedení zdravého života - jak rychle by se přeměnil tento nemocný svět v pravou rajskou zahradu!

     Museli bychom však postavit ke dveřím našeho duševna hlídače a dát mu přesné podněty a instrukce, co smí dovnitř, do naší duše. Protože když něco vniklo do našeho rozumu poprvé, máme sklon na to myslet. My všichni jsme potud stvořitelé, že se stále snažíme uspořádat svůj budoucí život tím, co přečteme, uvidíme, uslyšíme; pocítíme nebo vymyslíme. Pán Bůh vám dal svobodnou vůli. Dále prohlásil, že budete požehnáni, jestliže půjdete správnou cestou, ale že budete zatraceni, jestliže se dáte špatnou cestou. Záleží zcela a jen na vás, co si ze svého života uděláte. Neměli byste tedy, i za cenu námahy, zvolit tu správnou cestu, abyste si mohli být jisti zářícím zdravím a dobrým životem?

Zářící zdraví se nedá předstírat. Buď ho máme, nebo nemáme! ³