Řepík lékařský
Agrimonia eupatoria L.

19920714

Lidové názvy:

Truňk sv. Kunhuty, řepíček, konopěnec, starček, starčec, stonček a úrtobník.

Výskyt:

Řepík je rozšířený v celé Evropě, v mírném pásmu Asie a v Severní Americe. U nás roste na suchých lukách, na mezích v křovinách a u cest.

Popis:

Řepík je vytrvalá rostlina. Lodyhu má až přes metr vysokou a přízemní listy zpeřené jednoduše v růžici. Jejich lístky jsou stříhaně pilovité, podlouhle vejčité, na líci zelené, na rubu šedoplsnaté. Drobné žluté kvítky jsou v klasovitém hroznu a rozvíjejí se od června do září. Květy jsou pětičetné, tyčinek je 10-20. Plod je vytrvalá číška kališní, chovající 1-2 nažky.

Sbíraná část:

Nať (Herba agrimoniae).

Sbíráme:

Od června do září.

Sběr:

Sbíráme kvetoucí nať i s přízemními listy nebo pouze květní stvoly a listy, ty pak můžeme sklízet až 3x do roka. Suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělé teplotě do 40 ° C. Vlhká a nedosušená nať snadno hnědne. Droga má příjemně kořenitý pach a nahořklou, kořennou, poněkud ostrou chuť. Nemá obsahovat zcela zralé plody.

Sesychací poměr

je 4 - 5 : 1.

Účinné látky:

Třísloviny, hořčiny, silici, flavonová barviva, fytocidní látky a v popelu kyseliny křemičitou.

Použití:

Účinkuje svíravě, protizánětlivě, dezinfekčně a proti průjmům.

Zvyšuje sekreci, vylučování žluči

a pomáhá vylučovat moč.

Čaj (nálev):

Slazený čaj se užívá při

silné rýmě,

zánětu mandlí (zároveň se kloktá),

zánětech a onemocnění v krku,

zánětech v hrtanu – dýchacích cest,

zánětech v ústech

angíně,

skorbutu,

zápalu sliznice dutiny ústní,

Neslazený čaj se užívá při

plicních potížích,

rozedmě plic - 3x denně šálek,

ledvinových potížích a ledvinových kaméncích,

jaterních potížích a tvrdnutí jater,

chorobách sleziny,

rozšíření srdce,

rozšíření žaludku,

rozšíření střev a střevních poruchách

těžkostech při trávení,

výměny látkové,

průjmech,

revmatizmu,

bolestech v kříži (hexenšus),

chudokrevnosti,

ranách,

proti červům.

Zevně

k odkladům při

kožních odřeninách,

kožních nemocech,

kloubních bolestech všeho druhu.

k výplachu nosu při silné rýmě,

Zevně ke kloktání:

při zánětlivých procesech dutiny ústní,

při zánětech mandlí.

při krčních a ústních potížích

a při angíně.

Lidé, kteří hodně hovoří nebo zpívají by měli kloktat řepíkem.

2 hrsti sušeného řepíku vaříme v 1 litru vody tak dlouho, až se voda vyvaří na třetinu. Přecedíme a užíváme

- K zevním účelům můžeme použít též čerstvou rozdrcenou nať, ovšem po předchozím důkladném opláchnutí.

Mast:

při křečových žilách

a bércových vředech.

Koupele:

při kožních nemocech

Každý člověk by si měl udělat jednou ročně řepíkovou koupel na zlepšení celkového organizmu.

Děti, které mají TBC krčních uzlin, by se měly koupat každý den.

Prášek:

sušenou nať jemně rozemeleme a užíváme 2 - 4 g denně při výše uvedených potížích.

Řepík

V roce 1984 mne srazilo auto ve 39 letech jako chodce a přerazilo mně obě dolní končetiny. Zlomeniny nebyly otevřené. Při operaci mi byla v nemocnici zanesena infekce, což se často u chirurgického oddělení při Úrazové nemocnici stávalo. Operační rána mi přes sádru hnisala, kvůli tomu jsem dostával 1 tabletu biseptolu denně. I přes varování mého bratra lékaře ošetřujícímu personálu mi nebyly dány protiembolické léky a já po dvaceti dnech skutečně embolii rovněž dostal. Po převozu do jiné nemocnice mi hrozil zánět bércové kosti a musely mi být předčasně všechna železa vyjmuta, přes půl roku jsem musel brát každé čtyři hodiny tři tablety antibiotika oxacilinu. Vždy po jejich vysazení do 14 dnů se mi udělal na operovaném místě hnisající vřed a musel jsem začít brát antibiotika znovu. V nové nemocnici byl na oddělení se mnou dvacetiletý chlapec, po úrazu mu musela být odňata část kosti pod kolenem, hluboká rána v kosti mu sice nehnisala, ale nechtěla se granulací zacelovat. Po měsíci to vypadalo velmi vážně. Po návštěvě vzdálené příbuzné mu tato doporučila pít řepík - cca 1,5 l denně (6 vrchovatých lžic (asi 10 dkg čaje za 4-5 dnů) vhozených do vařící vody, 5 vteřin vařit, 12-15 minut nechat stát, scedit do termosky, nesladit a přes den nalačno popíjet). Do 5 dnů mu začala rána granulovat a za tři týdny šel domů. Po propuštění z nemocnice jsem rovněž začal pít čaj v těchto dávkách, je docela příjemné chuti. Pil-li jsem čaj, každý týden mě klesla sedimentace na polovinu předchozí hodnoty, po jeho vysazení stoupla za týden na dvojnásobek. Po vysazení antibiotik lékařem jsem pil řepík asi 3 měsíce, potom se mi už vřed neudělal.

Nebyly mi doporučeny ani lázně, protože horká voda by mohla znovu přivodit zánět. Po roce jsem byl v zahraničí v horkých lázních v Yverdonu, opět ve stejném místě se mi utvořil vřed a já jsem musel přerušit pobyt, ihned jsem odjel domů, nešel k lékaři, začal pít řepík a za týden se mi vřed zacelil. Pil jsem čaj další dva měsíce a po vysazení se už nikdy vřed ani po horkých koupelích neobjevil.

Příběh jsem vyprávěl v zaměstnání, poslouchal mě starší kolega po operaci prostaty. Po čtrnácti dnech mě oznámil, že to funguje, že se mu v té době udělala v místě rány píštěl a po pití čaje se mu za týden zacelila. Řepík sám podle bylinářů nemá antibiotické vlastnosti. Je tedy otázkou, jakým způsobem účinkuje. Domnívám se, že jeho vliv je podpora detoxifikační schopnosti jater a regenerace obranných sil proti anaerobním bakteriím. Zkoušel jsem jej bez úspěchu na nachlazení. Je ale velmi účinným prostředkem zevně na tlumení projevů hnisavých exémů. Je vhodná co nejteplejší koupel postiženého místa.

 ©2001 (petepetan@yahoo.com)

Léčebné účinky řepíku nepůsobí jen na lidi,

ale také na zvířátka. 8.8.1997 pejskovi Dickovi přejel vlak dva dny před 10. narozeninami pravou přední packu, kost byla zcela roztříštěná a koukala ven. MVDr. Fiala mu ji musel amputovat až nad kloubem. Dick měl packu tři dny zavázanou a při výměně obvazu, konstatoval lékař, že se mu to vůbec nelíbí, pokud se tam ještě dostane infekce nezbude nic jiného než utracení. Avšak vzpomněl si na příhodu ze své lékařské praxe, kdy si jistý pacient přikládal na nohu po amputaci silné řepíkové obklady. Proto i nám doporučil tento způsob. Ráno jsme připravili silný řepíkový čaj (hrst natě na ½ l vody) a 3x denně jsme pahýl na pět minut do nálevu ponořili, ještě jsme rány potřeli měsíčkovou mastí a znovu zavázali. Za další tři dny se už pejskovi začala obnovovat kůže a rána se zacelovala. Za 14 dnů spokojený lékař vyndal stehy. Po měsíci už byla packa pěkně zahojená a nová růžová kůžička pokrývala všechny bývalé rány. Teď už jsme “řepíkovou kůru” prováděli jen jednou denně. Po dvou měsících už nemusel nosit obvaz a na pacce, na místě po kterém začal chodit se utvořila tvrdá kůže připomínající polštářek stejný jako na ostatních končetinách. Lékař si vše nevěřícně prohlížel a přiznal, že vše viděl černě a jen nám nechtěl brát naději. Tento léčebný úspěch si zaznamenal do své knihy. Dick se rychle naučil skákat po třech, a když očichává vzkazy od kamarádů, tak “chodí” po všech čtyřech.

Stanislav Korbel, ©2001 (st.korbel @ volny.cz)