Každá myšlenka je stavebním kamenem v budově našeho osudu - v dobrém i ve zlém.

     Chybné programování myšlenek narušuje přirozený léčivý mechanismus nebo blokuje a brání harmonickému vyrovnání.

     Člověk neposlechne intuici, která se projevuje vnitřním hlasem, a viděno duchovně to znamená, že bloudí.

     Osvobodit duši z jejích zábran, strachů a svízelí znamená osvobodit sám sebe a být zdráv v tom nejvlastnějším smyslu slova.

     Můžeme si tedy sami pomoci?

     Jak můžeme udržet mysl a tělo v harmonickém stavu,který brání nebo přímo znemožňuje chorobám, aby nás postihly?

     Jedno se v každém případě jasně prokázalo:

     Optimističtí lidé bez vnitřních konfliktů jsou imunní proti utrpení, strastem a nemocím!

     Především je třeba, aby člověk sám v sobě vyhledal všechny nedostatky, které ho vychýlily z duševní rovnováhy.

     Nejlepší metoda tohoto sebeověření spočívá v tom, že se člověk stáhne do atmosféry klidu a míru, aby tak dal svému vnitřnímu hlasu možnost projevit se.

     V takových okamžicích vnitrního klidu člověk pozná, že může najít v meditaci velkou pomoc, spatří před sebou znovu v jasných obrysech svůj život a je obdařen intuicí, která zcela jasně odpovídá na obtížné životní situace nebo na důležité otázky. Intuice je duchovní schopnost, která nevysvětluje, ale jen ukazuje cestu k lepšímu, plnějšímu životu. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale neříká, proč tak má jednat.

     Jestliže člověk začne zkoumat odpověď a logicky ji analyzovat, bude zklamán.

     K smysluplnému užití intuice jsou tedy nezbytné
naděje a důvěra v Boha. 

    První dojem, který vzniká, nesmí být totiž potlačován nebo měněn, protože tím by člověk zničil původnost intuice. 

     Protože duch nezná ani čas ani prostor, je mu v okamžiku položení otázky již známa odpověď.

Díky tomuto předpokladu je intuice ve všech životních situacích naší nejúčinnější pomocí. Není důležité, pro jaký účel ji používáme - má vždy po ruce správnou odpověď, když ji člověk poslechne a projeví nezbytnou důvěru. Intuice otevírá tedy našeho ducha pro nové věci, ukazuje nám cestu a stala se dokonce už zachráncem v životně nebezpečných situacích, když bylo třeba správně se rozhodnout ve zlomku vteřiny.

     Všechno to, co můžeme vidět velkého na tomto světě, bylo vytvořeno jen proto, že nějaký člověk měl nezkrotný, nutkavý, intuitivní pocit, že to musí učinit - a to častokrát proti normálnímu lidskému rozumu a navzdory svým bližním, což je osud většiny velkých vynálezců a objevitelů. Intuice se vždy projeví.

     Člověk jenom musí dávat pozor a důvěřovat malému, tichému hlasu v nitru, který je vždy přítomen a znamená ve všech životních situacích velmi účinnou pomoc. ⁸