Cibule

Allium sp.

     Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Cibule  byla potravou již při stavbě pyramid, jako ostatně cibuloviny vůbec. Byla i obětinou. Zprvu byla, zvláště ostřeji čpící šalotka, ve všeobecné oblibě, ale potom například vznešení Římané začali považovat pach cibule za nedůstojný jejich postavení.

     U nás byla vypěstována slavná odrůda cibule - Všetatská, píše se o ní již v 17. století. Pěstuje se dodnes.

     U nás se pěstuje několik druhů cibule:

- Cibule kuchyňská - Allium tepu L., která se množí bud' semenem, nebo sazečkou.

- Cibule šalotka - Allium ascalonicum Strend., je to vegetativní forma kuchyňské cibule, vlastně vytrvalá. Množí se vedlejšími cibulkami. Vytváří shluky volných cibulí.

- Cibule zimní, sečka - Allium fistulosum L., která má řadu typů - čínský, japonský, ruský. Zvláště čínský typ má ještě různě vzrůstné variety.

Existuje i další její forma - cibule živorodá, zvaná egyptská, česnekocibule apod.

- Perlovka - Allium sativum subsp. ophioscorodon Link. - Je příbuzná více póru, vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky jemné chuti. Množí se vegetativně.

     Cibule obsahuje řadu biologicky hodnotných látek: bílkoviny, cukry, dost draslíku, vápníku, fosforu, železa, fluóru, síry, vitamín C (10-15 mg na 100 g hmoty), vitamíny B, biotin, kyselinu pantothenovou a nikotinovou, dále karoten. Více vitamínu C má cibule zimní. Šalotka obsahuje ze všech cibulí nejvíce silic (allylsulfid).

     Cibule má dráždivý vliv na játra a slinivku břišní, po jejím požití vylučují více šťáv. Upravuje i střevní mikroflóru, povzbuzuje k činnosti žlučník, má močopudný účinek, vliv na srdeční činnost, uklidňuje nervy, ovlivňuje příznivě činnost štítné žlázy, působí proti nachlazení, proti hlístům atd. Prostě - cibule je zdravá, ovšem jen je-li požívána syrová.

     Cibule je tedy zelenina, koření i lék.

     Hodně cibule používá italská a francouzská kuchyně, ale i arabská, maďarská, španělská.

Šalotka, která má většinou ostřejší chuť, se používá ve francouzské, sovětské i americké kuchyni.

Cibule zimní má hodnotnou nať s vysokým obsahem vitamínu C (až 120 mg ve 100 g) a hodí se do polévek, omáček, do pomazánek jako pažitka.

Perlovka je drobná jemná cibulka, která se přidává k obložení pokrmu. Nejčastěji se nakládá, často s přísadami (kapary, estragon, pepř, česnek) nebo do kyselého nálevu kořeněného bobkovým listem, hořčicí, koriandrem, pepřem a novým kořením, popřípadě i hřebíčkem.

     Sušenou práškovitou cibulí se ochucují jídla, bývá přidávána do kořenících směsí, zvláště průmyslově připravených.

     Cibule uchováváme na bezmrazém, ale chladném, suchém místě.

Pro ty, kteří se rozhodli svou potravu nejdříve zničit vařením:

     Je základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel; polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek. Cibule se používá čerstvá, sušená i rozemletá na prášek.