Cesta minerálů tělem

Aneb co dělají hořčík, zinek a jejich kámoši, když se nedíváte...
 
 
 
.

Představte si to takhle:

Vaše tělo je jako město. Rušné, dynamické, někdy lehce přetížené, občas roztomilé a hlavně velmi živé. A uprostřed toho všeho pobíhají malí neviditelní dělníci – minerály. Někdo jim říká stopové prvky, ale to je asi tak přitažlivé, jako říkat čokoládě „temně kakaová hmota“.

Tahle kniha není další z těch, co vám poradí, co nejíst, jak dýchat a proč je voda s citronem zázrak. Tohle je průvodce. Průvodce vaším vlastním tělem. S baterkou. A taky s humorem. A s takovou tou laskavostí, která říká: „Však to zvládneme. Jen si trochu povíme, co nám chybí.“
.

Co v knize najdete?

• Hořčík, zinek, železo, jód, selen a celou partu dalších postaviček, které mají víc práce než úředník na živnostenským.

• Každý minerál má vlastní kapitolu, stylizovanou tak, že by se neztratila ani v dobrém humoristickém románu. Dozvíte se, co dělá, když ho máte dost – a co vyvádí, když chybí.

• Příběhy z těla. Doslova. Vysvětlené tak, že by je pochopila i vaše babička – a přitom dost chytré na to, abyste se u nich chytla za bradu a řekla si: „No jo, ono to dává smysl.“

• Tělesné signály, které si běžně nevšimnete – a když už jo, tak je ignorujete, protože „to má každej“. Jenže nemá. A neměl by.

• Návody, jak být laskavější ke svému tělu. Ne přísnější. Laskavější.

Kniha, která vás nenutí. Jen nabízí.

Žádné: „Musíte omezit lepek, mléko, zábavu, smích a život.“
Spíš něco jako: „Hele, co kdybys zkusila pár semínek denně, trochu vývaru, a hlavně víc odpočívala. Třeba se ti přestane škubat víčko.“

Kniha vás nenutí počítat miligramy ani si kreslit grafy. Ale pozor – povzbudí vás k tomu, abyste se začala víc zajímat. O sebe. O svoje tělo. A o to, jak se vlastně máte.
.

Není to lékařská kniha. A to je dobře.

Tady nenajdete výčty diagnóz ani doporučení typu „berte třikrát denně s jídlem“. Najdete tu spíš kapitolku, která říká:

„Když se vám chce brečet po čočce, možná to není čočkou. Možná jen potřebujete zinek. Nebo odpočinek. Nebo se přitulit k teplé misce vývaru. To všechno je v pořádku.“

A víte co? Tohle je kniha, kterou si klidně vezmete do postele. Ne proto, že je nudná. Ale protože přináší klid. A humor. A laskavé připomenutí, že zdraví není cíl. Je to proces. A minerály jsou jeho malí tichí hrdinové.
.

Vizuálně krásná, obsahově nabitá

Na víc než 500 stranách najdete nejen text, ale i ilustrace, symbolické fotografie a drobné vzkazy, které vás podrží ve chvílích, kdy máte chuť všechno vzdát. Je to kniha na víc čtení. A taky na víc let.

Klidně si ji položte na stůl a čtěte po kapitolách. Nebo podle toho, co vás zrovna trápí. Nebo podle intuice. Každá stránka je totiž psaná tak, aby vás nezahltila, ale nadchla.
.

Několik věcí, které vás možná překvapí:

• Proč minerály z vody často nejsou použitelné (a proč to není vina vody).

• Jak poznáte, že vám něco chybí, aniž byste potřebovali krevní test.

• Co má lymfa společného s ranní ospalostí a proč je kopřiva vaše nová nejlepší kamarádka.

• Že plačtivost po jídle není slabost. Je to biochemie. A dá se s tím něco dělat.

Komu se tahle kniha bude líbit?

• Těm, kteří mají pocit, že už „všechno vyzkoušeli“, ale pořád jim něco chybí.

• Těm, kteří chtějí porozumět tělu bez strašení a přehnané odbornosti.

• Těm, kdo mají rádi čtivý styl, trošku vtipu, špetku poetiky a hodně konkrétních doporučení.

A hlavně těm, kteří chtějí převzít zodpovědnost za své zdraví, ale s humorem, v klidu a po svém.
.

Proč jsme tuhle knihu napsali právě takto?

Protože tělo není stroj. Není ani záhada.
Tělo je přítel. A když se s ním začnete bavit – ne rozkazovat mu – často vás ohromí tím, jak rychle se začne uzdravovat.

A minerály? To jsou jeho nástroje. Klíče. Kamarádi.
Když je ztratíte, nejde nic otevřít. Ale když je najdete – může se změnit úplně všechno.

Počet stran

Kniha má 500 stran plných užitečných informací.

Cesta minerálů tělem je víc než jen kniha. Je to návrat. K půdě, k jídlu, k sobě.

A taky ke zdravému rozumu – i s malou dávkou humoru, který z ní dělá čtivo na dlouhé večery, rána i chvíle, kdy si říkáte:


„Já to svoje tělo mám vlastně fakt ráda. A ono má asi rádo mě.“