Trávicí a vylučovací systém

            Trávicí trakt se skládá z několika částí, které na sebe přímo navazují. Každá část má jinou anatomickou strukturu i jinou funkci. 

     Celkově tento komplex slouží k rozmělnění, naředění, připravení k vstřebávání, vstřebávání, zhuštění živin a vyloučení odpadních látek z těla.

³

             Potrava přijde do úst a sklouzne jícnem do žaludku. Vrátník (pylorus) kontroluje odchod potravy ze žaludku do dvanácterníku, kde zažívání pokračuje za pomoci žluči a šťáv slinivky břišní.

    Z dvanácterníku putuje potrava tenkým střevem. Střevní cévy odvedou krev obohacenou živinami do jater.

    Co je nestravitelné, prochází pak vzestupným, příčným a sestupným tračníkem; až se stolicí vyloučí. ³

     Trávení začíná skutečně tenkrát, jakmile vzhled a aroma jídla upozorní žlázy s vnitřní sekrecí, že je třeba činnosti a účinku zažívacích šťáv Jestliže je jídlo očekáváno a působí lákavě, jsou endokrinní žlázy vyprovokovány k aktivaci zažívacího ústrojí a slinných žláz.

     Velice důležité je pokousání jídla a jeho promísení se slinami, protože všechna pevná potrava musí být proměněna na kaši, a k tomu účelu máme zuby. Pokousáním a promísením se slinami vznikne kaše, potrava je prosycená slinami a připravená ke spolknutí.

     Spolknutá potrava se dopraví jícnem do žaludku. Žlázy v žaludku jsou v tomto okamžiku připraveny vyloučit kyselinu solnou, aby "vydezinfikovala" všechno, co potravinová kaše obsahuje. Kaše se tedy může ponořit do lázně z kyseliny solné.

     Potrava bohatá na sacharidy potřebuje ke správnému a úplnému strávení alkalické (zásadité) prostředí, také však napřed musí projít lázní kyseliny solné, aby se dezinfikovala, protože citlivá sliznice střeva by se mohla infekčními látkami poškodit nebo poranit. Mimoto může infekce rušit účinnost alkalických zažívacích šťáv.

     Bílkovina naproti tomu potřebuje kyselé prostředí, aby byla zažívacími šťávami zpracována. Když přijde do žaludku a projde kyselou lázní, aby se dezinfikovala, vyloučí žaludeční žlázy pepsin, enzym rozkládající bílkovinu a rozklad začne.

     Jestliže jíme koncentrované sacharidy a bílkoviny současně, nestráví se sacharidy správně, protože do nich pronikl bílkovinný trávící enzym - pepsin.

     Stejně tak je přítomností sacharidů v potravinové kaši rušeno trávení bílkovin. Následkem této nesnášející se kombinace je kvašení sacharidů a zahnívání bílkovin. Na základě přírodních chemických zákonů vede tato nevhodná kombinace, způsobující kvašení a zahnívání současně, k tvorbě plynů, a to nejen v žaludku. ale i ve střevě a v celém organismu.

     Zářícího zdraví dosáhnete jen tehdy, když nebudete jíst koncentrované cukry a škrobové produkty dohromady s koncentrovanými bílkovinami. Tím se vyhnete žaludečním potížím, bolestem hlavy apod.

     Tak, jak se nemísí voda s olejem, nemísí se ani kyseliny s alkalickými substancemi. Jsou "inkompatibilní" - nesnášenlivé a spolu neslučitelné.

     Sacharidy jsou alkalické substance, zatím co bílkoviny jsou kyselé. Pro sacharidy jsou určeny vlastní specifické trávicí šťávy, které reagují v zásaditém prostředí se zásaditými substancemi. Stejně tak má bílkovina svoji specifickou zažívací šťávu.

     Přirozeným důsledkem porušení tohoto kyselino zásaditého zákona je přerušení zažívacího pochodu, to znamená vytvoření nevhodné kombinace přívodem kyselých substancí do alkalického prostředí nebo zásaditých do kyselého.

     Toto přerušení trávení je často spolupříčinou většiny chorob. Nedostatečné trávení, zaviněné nesprávnou kombinací potravin, způsobuje kvašení a hnilobu, tvoří základ toxémie 

     Důsledkem je nestravitelná potrava a jako dohra konečně toxémie.

     Hlavní příčina, proč nemáte jíst žádné maso, nebo proč ho máte jíst s mírou, jestliže si myslíte, že je to nutné a že je vaše tělo na to zvyklé, je nadměrné množství kyseliny močové, která vzniká při trávení masa a jiných koncentrovaných bílkovin. 

     V těle se kyselina močová tvoří svalovou činností. Zvýšená práče svalů vede během dvou hodin k zvýšené produkci kyseliny močové; která se normálně vyloučí močí.

     Během trávení masové bílkoviny, při kterém se bílkovina rozkládá na základní prvky, to je na aminokyseliny, vzniká v těle teplo; což působí povzbudivě, dodává pocit nadměrné energie a přispívá k udržování tělesné teploty. Teplo však není použito k tvorbě energie pro pracující tělesné buňky

     Takto je vlastně tato energie plýtváním a je potřeba více bílkovin, než by se potřebovalo v případě, že by mohl být využit celý energetický potenciál. Aminokyseliny z masa, které sníme, se nepřebudují na tělesnou bílkovinu a jsou prakticky promarněny.

     Důsledkem je přírůstek kyseliny močové.

     Kyselina močová se vylučuje ledvinami a většina lidí, kteří jedí maso často a ve velkém množství, mají i ledvinové potíže. Příliš mnoho kyseliny močové v krvi je pro ledviny velkou zátěží.

     Jedna z metod přírody, jak zahřívat tělo, je spalování jeho vlastního odpadu na rozpustný popel, který může být z těla snadno vyloučen. Tento popel se nazývá močovina. Močovina je tak rozpustná, že nikdy netvoří kameny nebo písek. Jestliže obsahuje tělo nadměrné množství kyseliny močové, nespotřebuje ji na tělesné palivo beze zbytku a tvoří se popel nebo odpad, který se nemůže vyloučit. Tento "odpad" je kyselina močová, která může tvořit v ledvinách kameny nebo písek.

     Kameny ve žlučníku jsou důsledkem nadměrné konzumace koncentrované škrobové stravy. Tato potrava může také vést k tvorbě močových kamenů.

 Kolik času potřebuje potrava, aby prošla tělem?

     Jakmile přijmeme potravu, musí se dát na pochod asi sedmapůlmetrovým zažívacím ústrojím (bez tlustého střeva). V průměru trvá tento pochod od úst až na konec tenkého střeva tři až pět hodin. Zkuste jít někdy vzdálenost sedmi a půl metrů tři až pět hodin a uděláte si obraz o tomto procesu.

     Tenké střevo končí u chlopně tlustého střeva. Potrava přeměněná v kaši zde opustí tenké střevo, dostává se do tlustého střeva, které je asi jeden a půl metru dlouhé. Jestliže je tlusté střevo čisté a normálně, přirozeně pracuje, trvá to další jednu nebo dvě hodiny, než se stolice dostane do konečníku a vyloučí se.

Takto pracuje tlusté střevo

     Stěny tlustého střeva mají důležitou úlohu, a to "vymačkat" střevní obsah, aby se ze zbývající tekuté potravy mohla tekutina osmózou stěnou střevní rozdělit do celého těla. Polepená střevní stěna znemožňuje splnit tento úkol. Oběť takto ucpaného tlustého střeva může mít za určitých okolností denně i několik "stolic bez potíží", ale tento stav není ani normální, ani známkou zdraví! Ve skutečnosti se jedná o velmi nebezpečnou situaci, protože každou chvíli může dojít k  uzavření střeva. ³

------------------------------------------

Popis trávicího traktu

             Z hlediska anatomického začíná trávicí trakt dutinou ústní, kde dochází k primárnímu rozmělnění potravin, jejich navlhčení slinami a natrávení enzymy, které jsou obsaženy ve slinách. Jedná se o amylázu slin.

     Poté trávicí trakt pokračuje jícnem. 

     Jícen je trubice dlouhá 25 cm a ústí do žaludku. Horní část je tvořena příčně pruhovaným svalstvem, (asi z 1/3) zbytek je tvořen hladkým svalstvem. Před zakončením v žaludku je svěrač. Úlohou jícnu je doprava jídla do žaludku, úloha svěrače je zabránit refluxu potravy zpět do jícnu (zvracení).

     Na jícen navazuje žaludek (gaster). Je to vak, který slouží jako rezervoár, dochází zde k mechanické úpravě potravy před příchodem do duodena. Začíná zde trávení bílkovin (kyselina solná, pepsin). Aby se žaludek sám nenatrávil, je jeho stěna pokrytá speciálním hlenem, který se nazývá mucin.

------------------------------------------

Tenké střevo je trubice 5 m dlouhá, která zajišťuje trávení glycidů, bílkovin a tuků pankreatickými enzymy a jejich vstřebávání. Celková absorpční plocha je přibližně 200 m².

Tlusté střevo navazuje na tenké v místě zvaném slepé střevo. Jehož nejznámější částí je  červovitý výběžek slepého střeva tzv. apendix. Tlusté střevo má za úkol vstřebávání vody a elektrolytů. Tím zahušťuje střevní obsah a postupuje ho dále do střeva. Zakončením trávicího ústrojí je rektum, které zabezpečuje defekaci (vyprazdňování). 

Hlavní příznaky onemocnění v trávicím ústrojí

     Bolesti - Jedním z prvních příznaků onemocnění zažívacího traktu jsou bolesti, které podle své lokalizace upozorňují na místo a druh onemocnění. (viz druhy nemocí)

     Krvácení do zažívacího traktu – pozná se podle zbarvení stolice, nebo se může krev objevit při zvracení. Velmi tmavá až černá stolice poukazuje na krvácení do horní poloviny trávícího traktu, naopak stolice s příměsí krve značí krvácení v oblasti rekta.

     Zácpa - jedná se o poruchu vyprazdňování, při které se z různých příčin hromadí nestrávené potravinové zbytky v oblasti tlustého střeva nebo rekta. Porucha může být způsobena anatomickou poruchou, ischémii (neprokrvením určité oblasti), sklerotizací hladkého svalstva, nebo může být příčina mechanická (nádor, cizí předmět v rektu).

     Průjem - pokud  trvá průjem déle jak 7 dní (u kojenců a starých osob méně), nebo je s příměsí (krev, hlen, hnis) měly bychom okamžitě navštívit lékaře!

     Zvracení - příčinu lze hledat v náhlých příhodách břišních, onemocnění žlučových cest pankreatu, ledvin (kolika), nebo může mít toxický původ (autoimunní, nebo otrava), zvláštní samostatnou kolonku tvoří zvracení vyvolané mentální anorexii nebo častěji bulimii.

     Při zvracení a průjmech dochází k velkým ztrátám vody a elektrolytů které musejí být doplňovány. Při dlouhodobém zvracení následuje úbytek váhy z nedostatku živin (pozn. jedná se většinou o úbytek svalové hmoty, která se shazuje nejprve)

     Hubnutí a nechutenství – Hubnutí může nastat v několika situacích a to při normálním přijímání potravy a hubnutí se jedná o maloabsorbci organismu která může mýt řadu dalších příčin, či paraziti v zažívacím ústrojí (tasemnice). Nechutenství může být způsobeno bolestí při jídle (poruchy v jícnu, hltanu, střevech, žaludku..), nebo konečně může být způsobena mentálně (anorexie, deprese)

Pohled do tělních dutin - fotografie

Umístění orgánů v dutině hrudní a břišní - nákres

• a) srdce (cor)
• b) plíce (pulmo)
• c) játra (hepar)
• d) žaludek (gaster, ventriculus)
• e) tlusté střevo (intestinum crassum)
• f) tenké střevo (intestinum tenue) 

------------------------------------------

     Kostěným podkladem hrudníku jsou žebra, hrudní obratle a hrudní kost.

     Kosti hrudníku tvoří funkční celek, který ohraničuje hrudní dutinu a tvoří schránku pro uložení hrudních orgánů. V dutině hrudní je dutina osrdečníková (v ní je uloženo srdce) a 2 dutiny pohrudniční, kde jsou uloženy plíce.

     Bránice (diaphragma) tvoří hranici mezi dutinou hrudní a břišní. Pravá klenba bránice sahá výše (pod ní jsou uložena játra), levá níže (pod ní jsou žaludek a slezina). Dutinu břišní vystýlá pobřišnice (peritoneum), která přechází ze zadní stěny břišní dutiny na některé orgány a obaluje je buď úplně (žaludek, játra, slezina, tenké střevo a část střeva tlustého), nebo jen částečně (slinivka břišní, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly).

     Orgány mají přesně vymezený prostor. Přesto však během života dochází k jejich pohybům (mají možnost funkčního pohybu - např. peristaltika střev). Při dýchání sledují plíce pasivně pohyby hrudního koše. Současně s pohyby bránice dochází i k posunům jater v důsledku jejich částečného srůstu s bránicí.