3. Víte, kolik je mi let?

Sledování video textu

 

 

     Celkem vzato, stárne dnešní mladá generace předčasně a také se tak chová.

 

     V jaké době protikladů žijeme! Podle zevnějšku se nedají hoši a dívky od sebe rozeznat a jejich věk se těžko odhaduje. Mnohé z těchto dětí vypadají jako starci.

 

     Mladá generace si zřejmě není vůbec svého věku vědoma. Zdá se ale, že všichni - a je jedno, jak vypadají - hledají lepší život. Dělají na mne dojem velmi inteligentní generace mladých lidí, kteří všude hledají pravdu. Rádi by měli odpovědi na své nesčetné otázky.

 

     To je pro mne velice potěšitelné. Když vyšla v roce 1930 má první kniha, kupovali ji především starší lidé, kteří měli zájem zlepšit si zdraví. Teď se zdá, že se trend obrátil. Nedávno mi psala sedmnáctiletá dívka, jak je šťastná, že objevila moji knihu "Omládněte", protože má velký zájem být mladší! S každou poštou dostávám dopisy od mladých lidí - inteligentní, šťastné, nadšené dopisy, ve kterých píší, jak moc si váží mých knih, které jim, jak říkají, otevřely cestu ke zcela novému způsobu života.

 

     Mohu upřímně říct, že těmito dopisy jsem získal úplně nový elán - a začal jsem zase psát! Mým nejhlubším přáním je poskytnout těmto zkoumajícím mladým lidem vedení a každou myslitelnou pomoc, kterou jen mohu poskytnout. Protože není pro mne možné zodpovědět ani na zlomek těch dopisů, které dostanu, doufám, že se tato kniha a ostatní moje publikace stanou mladým lidem návodem.

 

Novinky

 

     Nevykládejte nikdy nikomu, jak jste staří! Jakmile lidé vědí, kolik let uplynulo pod mostem vašeho života, jste poznačeni - a nic na tom nezměníte! Počet let, které jste v tomto materiálním těle strávili nebo promarnili, nemá
s vaším stavem nic společného.

 

      Jak žijete a co děláte, aniž byste mysleli na svůj věk - to vám umožňuje po osmdesáti, stu i více letech zůstat stále věkuprostými. Mohu říct, že jsem si nikdy nebyl svého věku vědom. Od té doby, co jsem dospěl, neměl jsem nikdy pocit, že stárnu. Mohu také bez výhrady říct, že se dnes cítím aktivnější, bdělejší, pozornější a nadšenější než ve třiceti.

 

Nemyslím nikdy na narozeniny a neslavím je.

Těším se ze svého zářícího zdraví.

Nestydím se říct lidem: "Jsem věkuprostý!"

 

Na klasický, názorný příklad, proč nemáte udávat svůj chronologický věk, jsem narazil při poslouchání
hlasu svého přítele z magnetofonového pásku, který nedávno obdržel nové brýle. Uprostřed nahrávky
pravil: "Já si prostě nemohu na ta bifokální skla (brýle půlené, tj. horní polovina čočky určena k vidění na
dálku, dolní nablízko) zvyknout. Nechal jsem si zhotovit nové brýle a oční optik mi řekl, že bych si měl vzít bifokální, protože je mi čtyřicet. Nemyslím si, že je potřebuji, ale optik na tom trval, protože mi bylo čtyřicet."
     Jak je to směšné! To je jeden z důvodů, proč se vyhýbám udávání svého chronologického věku. Všude, kam dnes přijdete, ať hledáte práci, nebo zubního lékaře, nebo lékaře vůbec - všude je to stejné: hned se vás zeptají, kolik je vám let a zařadí vás do určitého šuplíku, kde zůstanete až do konce svých dnů. Mělo by se místo toho dbát nejdřív na tělesné, duševní a myšlenkové schopnosti.


Jsem rozhodně proti analýzám z běžícího pásu.
Jsem tělesně zdatný, aktivní, bystrý, energický a toužím po činech. 

Kolik je mi let?
Jsem věkuprostý!

 

 

předchozí   …   další

Naše menu vyberte si

Zdraví na dlani V bavlnce Zdarma eShop Úsměv pro děti - videopřednášky o dětech