Paprika
Paprika
Capsicum sp.
Paprika mletá
Paprika přišla do Evropy dvěma směry - jednak jako „turecký pepř" z Východu a také jako indický nebo „indiánský pepř" s Kolumbovou výpravou z Ameriky.
Tento červený prášek, jímž Indiáni kořenili jídlo a opojné nápoje, byl podle nich sídlem „boha ohně". V té době se v Evropě paprika z Ameriky nepovažovala za koření, ale spíše za zvláštnost nebo za zajímavou okrasnou rostlinu. Z popisu Neronova domácího lékaře usuzujeme, že papriku znali už i Římané, ale není to zcela jisté.
Podle Maďarů, kam přišla paprika z Turecka, se prý o její pěstování zasloužila krásná nosička vody Ilonka, která uprchla z harému a přinesla odtud semena papriky.
V Evropě se paprika začala šířit v 16. a 17. století. Bylo to koření selské, nikoli panské, i když někteří velmoži v 18. století jí přicházeli, hlavně ostřejším druhům, na chuť.
Mattioliho herbář ze 16. století se o paprice rovněž zmiňuje, a to o jejím pěstování „v Čechách a v Němcích". Z té doby jsou doklady o tom, že se paprika pěstovala kolem Brna.
Paprika je národní koření Maďarů a Španělů. Jiné její druhy, papriky křovité, v rozmanitých formách ovládly prakticky celý svět - pro Francouze je to kayenský pepř, pro Latinskou Ameriku je to "chilli", používá se v Asii, v Africe, kde tvoří podstatnou složku koření „berbera". (Tato směs se hojně používá v Etiopii, obsahuje ještě další komponenty, mimo jiné sušenou volskou žluč.)
U nás běžná paprika jsou rozemleté sušené plody druhu Capsicum annuum L., což je jednoletá rostlina mající svůj původ pravděpodobně v Jižní Americe, odkud přišla do celého světa. Bývá vysoká až jeden metr a má bílé, pěticípé květy. Plod je bobule různé velikostí a barvy. Ve zralosti bývá většinou červený, ale i žlutý, oranžový, zelený či žíhaný. Paprika má odrůdy zeleninové a také kořeninové. Kořeninová paprika zná zase řadu typů; například v Maďarsku se z nich vyrábí sedm druhů koření. Za nejkvalitnější se považuje paprika španělská a maďarská.
Chilli papričky
Kořeninová paprika je náročnější na prostředí než zeleninová. Sazenice se předpěstují a pak vysazují do volné půdy. Dají se pěstovat s úspěchem jen v nejteplejších místech. Zralé plody se otrhají, suší se na vzduchu a pak se melou v paprikových mlýnech. Pro domácí spotřebu lze dosáhnout dobrých výsledků při pěstování papriky v květináči či v truhlíčku na balkóně.
Paprika obsahuje cukry, bílkoviny, ostrou látku kapsicin, barviva, tuky, silice a vitamíny C, A, B a kyselinu nikotinovou v různém množství podle druhu papriky.
Bylo prokázáno, že paprika je v mnoha ohledech kořením, které je prospěšné zdraví. Podle posledních výzkumů má její časté používání jako zeleniny i jako koření (zvláště ohnivě červeného nepálivého typu) vliv na omezení mrtvičnatých a srdečních onemocnění a působí rovněž proti kornatění cév. Paprika podporuje chuť k jídlu a má dobrý vliv na celkovou fyzickou i duševní svěžest, pálivé druhy poněkud dráždí pohlavní a močové ústrojí. V žaludku působí lépe než pepř.
Pálivé druhy exotických papriček, od kayenského pepře přes rozmanité druhy chilli pepře nebo guinejského pepře, jsou plody křovitých druhů paprik tropů a subtropů. Pěstují se v Indii, Číně, Japonsku, Vietnamu, Africe i Jižní Americe. Mají rozmanitě tvarované drobné plody různých barev. Jejich ostrou chuť zvyšuje přítomnost semen. V hojné míře se používají také na Balkáně a na Kavkaze.
V domácnosti se k přípravě jídel používají nejrůznější druhy paprik. Nejvhodnější je dávat jako základ papriku sladkou a přikořenit některým druhem pálivějším. Pálivé druhy jsou nejvíce oblíbeny v tropech.
Pro ty, kteří se rozhodli svou potravu nejdříve zničit vařením:
Neostré, lahůdkové typy koření se mohou používat i v "dietním" vaření. Nezralé plody se bud' nakládají do octa, nebo se používají čerstvé. Sušené plody se přidávají do pokrmů celé nebo se melou.
Použití je mnohostranné - do masitých slaných jídel, do omáček, sýrů, tvarohů, uzenin, v potravinářském průmyslu, ba i v lékařství.
kolik šťávy můžeme vypít bez váhání
Čerstvými syrovými šťávami k zářícímu zdraví
