26. Omládněme společně
Na rozloučenou bych vás chtěl varovat.
Stát se mladším je pomalý proces, vyžadující trpělivost a vytrvalost. Zestárnout můžete přes noc, ale omládnout nemůžete, dokud nenapravíte škody způsobené dlouhotrvajícím nesprávným jídlem, nesprávnou životosprávou a nesprávným myšlením.
Nesprávně jíst znamená jíst něco, co nedodává buňkám a tkáním těla život. Protože nemůžeme být současně živí a mrtví a protože nadměrné teplo - nad 37 stupňů - ničí život v naší přírodě; je jasné, že vařená a zpracovaná potrava sice náš život zachová, avšak na úkor regeneračních procesů našeho těla. Nemůže tělu opatřit život.
Život přichází z přírodních, syrových ovocných plodů, salátů a zeleniny a jejich čerstvých šťáv. Zjistil jsem, že můžeme uspořit pořádný kus času potřebného k omládnutí: čerstvé syrové šťávy proces urychlují.
Čím rychleji chceme, aby naše tělo omládlo, tím může mít větší reakci. Proto musíme tomuto procesu a jeho reakcím rozumět a nesmíme se nechat zastrašit. Příroda zná tajné cesty. Dáte-li přírodě přístroj, se kterým může pracovat a svěříte-li se bez výhrad do její péče, nezklame vás.
Může se stát, že najde v našem organizmu víc věcí, které se musí "opravit", než jsme si představovali. Jestliže však věříme, že postupně, popořadě, všechno uzdraví, vykoná zázraky, aby nám pomohla omládnout.
Mysleme dále na to, že budeme vždycky hozeni zpět, jestliže povolíme své chuti k jídlu a našim chtíčům bez ohledu na následky. Chceme uspokojení okamžiku, bez ohledu na škodu, starost a lítost, které se potom dostaví? To je otázka, kterou si musí stále každý z nás pro sebe zodpovídat.
Nesprávný život znamená existovat bez rozumného smyslu a účelu. Nemůžeme žít sami pro sebe, přestože naše JÁ je ten nejdůležitější element naší existence. Dokud nedbáme nejdřív, nebo vlastně stále, sami na sebe, nemůžeme být užiteční ani sami sobě, ani jiným.
Proto platí naše první starost nám samým. Péče a pozornost, kterou věnujeme našemu materiálnímu a duševnímu tělu se odráží v hodnotách viditelných pro naše okolí.
Zanedbáme-li péči o vývoj svého materiálního a duševního těla, staneme se brzy pro sebe sama a pro zbytek světa zbytečnými. Budeme směřovat k senilitě a rozpadu.
Musíme se naučit žít a současně odevzdávat pro blaho druhých všechno, co můžeme z našich materiálních aduševních zisků postrádat. Jen když dáváme, rosteme. Učíme-li se s rozumem, získáváme vědomosti a jestliže tyto vědomosti rozvážně dáváme dál, zjistíme s překvapením, že se tím naše vědomosti ještě rozšířily.
Vědomosti se podobají rostlinnému semínku. Uschováte-li ho, je nakonec bezcenné. Zasadíte-li ho však, staráte se o ně a zaléváte ho, vyroste a všichni sousedé ho obdivují a těší se z jeho květů. Vy pak budete mít více semen, protože jste to původní dobře použili.
"Desátý díl" darovat je ten nejlepší příklad pro tento princip. Ponecháte-li si všechno, co nahospodaříte jen pro sebe, budete se celý život mořit, abyste udrželi všechno v pořádku a nebo trápit, že se vám to v pořádku udržet nepodařilo. Dejte deset procent (nebo víc) z toho, co jste získali, jako "desátý díl" na nějaký dobrý účel a vaše bohatství se rozmnoží jako zázrakem.
Pamatujte si: pro vědomosti, jakož i pro všechno ostatní, platí, že musíme dávat, abychom dostali. Nesprávně myslet, znamená držet se a zabývat se myšlenkami, které nejsou konstruktivní, a které jsou negativní. "Jak člověk v hloubi srdce myslí, takový je" - není nic pravdivějšího na světě než tato myšlenka. A nevěřte, že toto platí jen pro muže.
Kdybychom přece jen mohli žít, aniž bychom něco špatného viděli, nebo špatného udělali nebo aniž bychom na něco špatného mysleli - zmizela by většina našich problémů!
Chtěl bych vám ještě něco říct, než se rozloučíme: neposuzujte obsah stránek jen podle získaných vědomostí o tom, co by bylo správné jíst a pít. Chtěl jsem vám na těchto stránkách jen povědět, co vím z vlastní zkušenosti a vlastního pozorování.
Obsah těchto stránek je od pradávna známý - ať už si to uvědomujeme nebo ne. Moje výzkumy mi ukázaly, že všechny nepříjemnosti v životě jsou následky lidské pošetilosti a slabosti. Vědomosti o zákonech přírody - a my jsme se zmínili jen o nepatrném zlomku - jsou nezničitelné.
Nezaložte výtisk tak, aby jeho papír snědly myši a stříbrné rybičky - je to však to jediné, co se na něm dá zničit. Jeho vytištěné slovo je nezničitelné a vy si budete možná občas chtít osvěžit paměť.
Uložte jej proto tak, aby byl vám, vaší rodině a přátelům po ruce, kdybyste přece jen chtěli mít z jeho slov, vět a stránek docela malinko užitku.
Mluvíte-li, opakujete to, co víte. Jestliže čtete nebo posloucháte, můžete se často něco naučit.
Prázdná krabice s jedním kamínkem uvnitř nadělá mnoho hluku.
Je-li plná, je tichá a těžká. S lidskou hlavou je to stejné. Nikdy nezapomenu, co jsem slyšel jako osmnácti- nebo devatenáctiletý a co se stalo jedním ze základních pilířů mého života:
"Čím víc jsi přesvědčen, že mnoho víš,
tím víc bys měl naslouchat".
