Datle
Datle – Phoenix dactylifera
Datle patří mezi plody, které jsou složeny převážně z sacharidů. Jejich obsah vody je poměrně nízký, zatímco obsah sacharidů ve formě přírodních cukrů tvoří 70%. Jsou bohaté na draslík a chlór a jejich průměrný obsah alkalických substancí je vysoký.
Datle jsou nejlepší náhražkou sladkostí. Nejen dětem, ale i dospělým se mají místo bonbonů, které jsou nanejvýš kyselinotvorné, nabízet datle.
Dbejte na to, abyste nejedli datle konzervované kyselinou sírovou.
Datle se mohou použít místo chleba a jiných škrobových výrobků; jsou užitečné a nejsou kyselinotvorné. Jejich sacharidy jsou složeny z přírodních cukrů, a proto se dobře snáší s ostatním ovocem.
Datlový cukr je produkt přirozené krystalizace sacharidů v datlích. Je dobrou náhražkou třtinového cukru a všech ostatních druhů a může se bez obav přidávat k zelenině a ovocným salátům. Je chutný i v pokrmech se smetanou.
Datlovník – palmový strom s hnědým pokladem
Když se řekne datle, většina lidí si představí tmavě hnědé, sladké a měkké plody s podlouhlým tvarem a peckou uprostřed. Ale málokdo si uvědomí, že jejich matkou je mohutná palma, která roste v horkých a suchých oblastech, jako jsou Egypt, Saudská Arábie nebo Írán. Datlovník obecný (Phoenix dactylifera) je strom, který dosahuje výšky až 25 metrů, a přesto má v sobě křehkost i sílu – z jednoho kmene vyrůstají stovky plodů ročně, které visí v hustých hroznech, připomínajících opulentní šperky pouště.
Datle nejsou žádné „šťavnaté ovoce“. Právě naopak – obsahují poměrně málo vody, zhruba 20–25 %, což je dělá ideálními pro skladování i převoz na dlouhé vzdálenosti. Zbytek tvoří z velké části sacharidy – ale ne takové, co se rovnají bílému cukru ze sáčku. Jsou to přirozené cukry ve formě glukózy a fruktózy, které tělo rozpozná, přijme a krásně zpracuje bez cukrové kocoviny.
Konzistence zralých datlí je měkká, mazlavá, někdy téměř karamelová. Barva kolísá od světle jantarové přes medově hnědou až po temně čokoládovou – podle odrůdy a stupně sušení. Chuť je velmi sladká, lehce kořenitá, s tóny medu, rozinek a někdy i kakaa. A čím jsou datle sušší, tím víc se jejich sladkost soustředí, ale zároveň i prodlužuje jejich trvanlivost.
Přírodní cukr s minerálním bonusem
Co dělá datle výjimečnými? Jejich složení. Obsahují kolem 70 % přírodních cukrů, a přesto se ve zdravé výživě považují za vhodný zdroj energie. To proto, že jejich cukry jsou doprovázeny vysokým obsahem draslíku, vápníku, hořčíku a fosforu – minerálů, které pomáhají zpracovat cukry v buňkách a zároveň udržují acidobazickou rovnováhu. Jinými slovy – nejsou kyselinotvorné jako běžné sladkosti.
Datle jsou také významným zdrojem chloru, který má čistící účinky a podporuje trávení. Dále v sobě nesou železo, měď, zinek a vitaminy skupiny B – zejména B3 (niacin), který je důležitý pro nervy a metabolismus cukrů. Některé odrůdy mají i stopová množství vitamínu K a provitaminu A.
V datlích se přirozeně vytváří tzv. datlový cukr – jemná krystalická látka, která vzniká, když se cukry v plodu koncentrují a částečně vykrystalizují. Tento cukr se dá oddělit, rozemlít a použít jako přirozená náhrada klasického cukru. A výhodou je, že si zachovává minerální doprovod, takže není jen „sladký prášek“, ale skutečně výživná surovina.
Datle jako přírodní tonikum pro mozek, srdce i klouby
Na první pohled vypadají jako sladkost, ale uvnitř se ukrývá síla, která by mohla vyživovat tělo i mysl celé karavany. Datle totiž nepůsobí jen jako rychlý zdroj energie – ony zároveň vyvažují. Jsou zásadotvorné, minerálně bohaté a překvapivě lehce stravitelné. To z nich činí ideální jídlo nejen pro sportovce, ale i pro lidi se zvýšenou psychickou námahou, nervovým napětím nebo hormonálními výkyvy.
Draslík v datlích pomáhá regulovat krevní tlak, podporuje činnost srdce a zabraňuje svalovým křečím. Zároveň snižuje překyselení organismu, které je častým problémem u stravy bohaté na bílkoviny a vařené potraviny. Hořčík a fosfor posilují nervový systém a podporují paměť – což z datlí dělá nenápadného spojence při učení, zkouškách nebo náročném pracovním období.
Zinek a měď podporují imunitní systém, železo přispívá k okysličení krve a vitamin B3 pomáhá udržet klid a rovnováhu v mozku. Pokud se do datlí přidá trochu mletého lněného semínka, vzniká lahodná směs, která nejen vyživuje, ale i čistí střeva a povzbuzuje jejich přirozený pohyb.
Cílená pomoc pro ženy, děti i vyčerpané jedince
Datle jsou velmi vhodné pro ženy – zejména v těhotenství a při kojení. Nejenže pomáhají doplnit energii, ale zároveň vyživují krev, podporují tvorbu mateřského mléka a zklidňují. V arabských kulturách se doporučuje ženám po porodu několik datlí denně, aby se tělo rychleji zregenerovalo.
Dětem lze datle nabídnout jako sladkost bez výčitek – přirozeně sladké, měkké, bez přidaných chemikálií. Samozřejmě bez pecky a ideálně rozmixované s trochou vody do pasty, která se dá natřít na jablko nebo zamíchat do banánového krému.
Starší lidé, kteří mají oslabenou vitalitu, ztrácejí chuť k jídlu nebo trpí na zácpu, mohou těžit z datlového „kaviáru“ – směsi z rozmixovaných datlí s vodou, špetkou skořice a pár kapkami citronu. Nezatíží trávení, dodá sílu a pomůže rozhýbat střeva.
Datle nepůsobí dráždivě. Naopak, mají jemný laxativní účinek, bez nutnosti odcházet dramaticky z místnosti. Je to, jako kdyby se tělo po datlích jemně vydechlo – a začalo se čistit i vyživovat zároveň.
Jak jíst datle, aby chutnaly i vyživovaly
Datle se dají jíst přímo tak, jak jsou – jen se pečlivě vyjme pecka, někdy se slupka jemně naruší nebo oloupe, hlavně pokud je silnější. Ale kouzlo datlí spočívá v jejich všestranném použití. Dá se z nich vyšlehat raw pasta, která nahradí čokoládovou pomazánku, dají se namočit do vody a rozmixovat na přirozené sladidlo, přidat do kaší, ovocných krémů nebo zamrazit s kešu oříšky do lahodného dezertu, který nezatíží ani v létě.
Z datlí se dá udělat i základ raw těsta – stačí je rozmixovat s kokosem, mandlemi nebo semínky. Jsou báječnou náhražkou nejen cukru, ale i pečiva – když si dáte čtyři pět měkkých datlí ke sklenici vody nebo k čerstvé šťávě, tělo to vyhodnotí jako plnohodnotnou svačinu.
V kombinaci s citronem a lněným semínkem vytvoří elixír pro střeva. Směs datlí, citronové šťávy a hrsti semínek rozmixujte s trochou vody – vznikne sladká, ale velmi účinná „pomazánka“, která podporuje peristaltiku a regeneraci střevní sliznice.
Šťáva z datlí? Ano, ale trochu jinak
Z čerstvých datlí se šťáva klasicky nelisuje – mají málo vody. Ale pokud se datle přes noc namočí do kvalitní pramenité vody, vznikne z nich výluh, který se dá vypít jako jemná, sladká a zásaditá tekutina. Přidáte-li trochu citronové šťávy, výsledná směs krásně podpoří trávení, zklidní podrážděný žaludek a přitom osladí život.
Tuto vodu můžete použít i jako základ do koktejlů, smoothies nebo na přípravu domácí limonády – má jemnou medovou chuť a vysokou výživovou hodnotu. A co víc – voda z namočených datlí funguje i jako přírodní iontový nápoj po sportu nebo při rekonvalescenci.
Datle v historii i v tradicích
Datle se považují za jeden z nejstarších plodů pěstovaných člověkem. V Mezopotámii, Egyptě i Arábii měly hodnotu téměř posvátnou – byly jídlem králů, obchodním artiklem i symbolem pohostinnosti. V některých kulturách se traduje, že datle byly první potravinou, kterou jedli novorozenci i umírající – jako sladké požehnání do začátku i na cestu.
V době Ramadánu se dodnes zahajuje půst právě několika datlemi – nejen kvůli cukru, ale i pro jejich duchovní význam a výživu, která přichází s laskavostí.
Jak uchovávat datle, aby byly stále jako čerstvé
Datle mají jednu obrovskou výhodu – díky nízkému obsahu vody se téměř nekazí. Pokud jsou kvalitně usušené a skladují se v chladu, temnu a v uzavřené nádobě, vydrží i několik měsíců bez známky změny. Ideální teplota pro uchovávání je kolem 10–15 °C – například ve spíži nebo v zadní části chladnější kuchyňské skříňky. V lednici je můžete skladovat také, ale pak je před konzumací doporučujeme nechat alespoň pár minut „oteplit“, aby se rozvinula jejich vůně i chuť.
U velmi měkkých a šťavnatých odrůd, jako jsou Medjool nebo Mazafati, je vhodné skladování v chladu důsledněji hlídat – vysoký obsah cukru totiž láká drobné plísně, pokud by se k datlím dostala vlhkost.
A ještě jeden detail: pokud si koupíte datle bez pecky, vždy si ověřte, že neprošly sířením ani konzervací jinou chemickou cestou. Přírodní datle poznáte podle matnější barvy a mírně lepkavé slupky. Lesklé, tvrdé nebo načervenalé kousky bývají často upravené a ztrácí svoji syrovou krásu.
Kdy s datlemi opatrně
Datle jsou plné cukru – sice přírodního, ale přesto. Lidé s rozhozenou hladinou krevního cukru by si měli hlídat množství a ideálně datle kombinovat s vlákninou (např. s chia, lněným semínkem, nebo se zeleninou).
Při velmi přísné nízkosacharidové stravě mohou být datle příliš sladké – v takovém případě je lepší sáhnout po méně koncentrovaném ovoci. A pokud se někdo léčí s kandidózou nebo kvasinkovou infekcí, je lepší si od datlí na chvíli odpočinout, než se tělo dostane do rovnováhy.
A pozor také na sířené datle – mohou vyvolávat nežádoucí reakce u citlivějších jedinců, zejména bolesti hlavy, pálení žáhy nebo vyrážku. Vždy proto dávejte přednost datlím v BIO kvalitě nebo přímo z ekologického pěstování bez síry.
Co říká věda o datlích?
Moderní výzkumy potvrzují, co arabské kultury věděly po staletí: datle skutečně obsahují kombinaci látek, které mají pozitivní vliv na činnost mozku, srdce i svalů. Studie publikované v odborných časopisech jako „Journal of Agricultural and Food Chemistry“ nebo „Nutrients“ ukazují, že pravidelná konzumace datlí může snížit oxidační stres, zlepšit trávení a pomoci regulovat krevní tlak díky vysokému obsahu draslíku a antioxidantů.
Zajímavý je i obsah fenolických sloučenin a flavonoidů, které mají protizánětlivé a antimikrobiální účinky. A co víc – datle obsahují i malé množství saponinů, látek, které podporují obranyschopnost těla a hormonální rovnováhu.
Vyzkoušejte: Datlový raw dezert „prsty princezny“
Rozmixujte 8 datlí s 1 lžící vody, přidejte mleté kešu ořechy a špetku vanilky. Vypracujte měkké těsto, ze kterého vytvarujete malé válečky. Můžete je obalit v kokosu, raw kakaovém prášku nebo v mletých slunečnicových semínkách. Uchovávejte v chladu a podávejte k odpolední šťávě nebo jako dárek pro hosty.
Sladké, výživné, královsky prosté. A přitom bez jediné kapky cukru navíc.
.jpg)
Datlovník obecný
Phoenix dactylifera
Energeticky bohaté datle, nezanedbatelné ani co do hmoty, jsou v Severní Africe a Arábii základní složkou potravy.
Pro nás a naši kuchyni jsou ovšem zvláštním, exotickým ovocem, objevujícím se v nepravidelných intervalech a to ještě - podle tradic té či oné firmy - zpravidla jen jako lisované. Lisování vypeckovaných datlí je prastarý vynález. Slisované datle, smáčklé do bochníků, sloužily opravdu jako denní chléb - a také se tak ukrajovaly. Jako každá univerzální plodina převládající v určité oblasti, mají i datle široké kuchyňské a potravinářské použití zejména v arabské kuchyni.
Čerstvé datle jsou 5 až 7 cm velké dužnaté bobule, jichž v každém převislém plodenství datlovníku bývá 80 až 100. Obsahují až 30% vody, až 50% cukrů, dále bílkoviny, tuky a vitaminy (karoten a B1). Při lisování a vysýchání ztrácejí bobule vodu (pod 10 %) a cukernatí (nad 60 %). Jednotlivé kultivary se liší jak obsahem cukrů, tak konzistencí (dužnina šťavnatá až suchá) i barvou (zelenožluté - oranžové - červené - černé).
V zemích, kde je pěstují, konzumují se datle jako stolní (čerstvé) nebo jako sušené ovoce. Ze sušených datlí se mele mouka Z čerstvých přezrálých bobulí, ponechaných na sítech, vykapává sladký sirup, tzv. datlovým med. Rozmačkané čerstvé datle uhnětené do mazlavého těsta jsou vydatnou energetickou konzervou, která bývala hlavním zdrojem potravy pří karavanní dopravě.
Datlovník obecný je kulturní, pěstovaná palma, rozšířená od severní Afriky přes Blízký východ až po pravý břeh řeky Indu. Nejlepší datle jsou z Tunisu a z Iráku; tyto země spolu s dalšími jsou také největšími producenty datlí, které se dnes pěstují i v Kalifornii, v Brazílii i na jiných dříve netradičních místech. Po ekologické stránce je datlovník zajímavou rostlinou: má-li v půdě dostatek spodní vody, snáší bez újmy vysoké denní teploty i jejich hluboké noční poklesy, suchý vzduch i nedostatek srážek. Je dominantní dřevinou oáz, a v jeho stínu mohou prospívat i jiné rostliny. Datlovník je ovšem palma dvoudomá, existují tedy stromy jen samčí a jen samičí, na které je pyl přenášen větrem. V produkčních palmových hájích se vysazují samčí i samičí stromy asi v poměru 1 : 25. Samičí květy se ještě uměle opylují tak, že se samčí květenství odsekávají a zavěšují se do korun samičích stromů. Dalším „agrotechnickým" zásahem je pravidelné odsekávané starších listů tak, aby dozrávající datlová plodenství byla dobře přístupná.
Datlovník byl domestikován snad z planého datlovníku (Phoenix silvestris) v době mezi 3. a 4. tisíciletím př. n. l. O tuto domestikaci se pravděpodobně nejvíc zasloužily národy v povodí řek Eufratu a Tigridu, kde jej poznali Palestinci a Egypťané. Potom se rozšířil zvláště po severní Africe a po jižní Evropě. Od časů helénského Řecka byly palmové ratolesti antických vítězů i biblických andělů převážně z datlovníku. Od středověku zájem o datlovník upadal, takže na začátku 20. století byly známy datlovníkové háje jen z jihovýchodního Španělska.
Datlovníky nepřinášejí užitek jen v kuchyni. Drcená semena, obsahující více než 20 % tuků, jsou krmivem pro zvířata (velbloudy) a z listů až 3 m dlouhých se pletou užitečné věci: koše, klobouky, rohože a z vláken listových řapíků se splétají provazy. 14
